Copy
Otevřete si email v prohlížeči.

Na úvod něco k pláči i pro zasmání

  • A je to venku: sloužím Andreji Babišovi. Nekompromisně to dovodil šéfredaktor Fora 24 Pavel Šafr. Pan šéfredaktor je osobním napadáním znám, ale tohle je tak hezký příběh o úpadku české žurnalistiky, že k tomu snad pár slov.
    Každý si jistě všiml razantního výroku předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského vůči premiérovi Andreji Babišovi. Není pochyb, že každé jeho slovo bylo pravdivé, ale také to nepochybně škodí nezávislosti instituce, kterou reprezentuje. Není obtížné si představit, že až se zase jednou u Ústavního soudu bude zrušovat vládní zákon, Babiš obviní doktora Rychetského z osobní zaujatosti. Napsal jsem k tedy tomu komentář. Obratem mi pan Šafr vysvětlil, jak to je: „Podle Klimeše nesmí Rychetský říkat pravdu. Měl dodat, že se tu musí buď mlčet, nebo lhát.“ Text je to v mnoha ohledech pozoruhodný. Už titulek se povedený, kde jsem nabádán, ať dořeknu úvahu, že doktor Rychetský měl mlčet. To mi přijde trochu zbytečné, když už jsem to jednou řekl. A proč by doktor Rychetský měl lhát, to věru nevím. Vrcholem je však argument: „Rychetského výrok přitom ničím nezasahuje do sféry práva a působnosti soudu.“ No, v tom je právě ten vtip, že při každém dalším vládním zákonu u soudu může. Není nakonec ani překvapivé, že v nesouvislém soptění pana Šafra došlo ve finále například i na Českou televizi, která prý také jako já zastírá „objektivní skutečnost“.
    A to je pointa, proč jinak zcela nepodstatnému textu věnuji úvod newsletteru – hezky ukazuje nebezpečí mediálního lynče, který ve svém svatém zápalu nakonec nevyhnutelně podrývá i nezávislost tuzemských institucí. A to je velmi nebezpečné.
    Musíme doufat, že to pan Šafr zavčasu sám odhalí. Má na to konec konců hezký grant.
  • A nyní již k tomu podstatnému: Co se děje s daňovým balíčkem v Senátu. Kdo má šanci se probojovat k Evropskému soudu pro lidská práva. Jak se zcela zbytečně pohřbil centrální registr oznámení. Abychom pro Fond obnovy nezapomněli na čerpání tradičních eurofondů. A komentář k migračním kvótám.
  • Děkuji za podporu newsletteru a všechny vaše mailové i finanční příspěvky. Dodávají mi energii se každý týden zjišťovat, co je opravdu důležité.

Senát hledá daňový kompromis. A našel kuřáky

O osudu daňového balíčku - nyní na pozorování v Senátu - zde pravidelně informuji. Bohužel hvězdná chvíle Senátu rozhodně nenastává. Důležitý klub Starostů se na nátlak vedení rozhodl k nulové toleranci nepovedeného paskvilu a bude z velké části proti. To je jistě principiální, všechna čest, nicméně to jen pomáhá koalici ANO, ODS, SPD prohlasovat jejich nebezpečnou představu.

Senát nakonec přeci jen nějaký pozměňovací návrh do sněmovny asi pošle a senátoři STAN si mohou pak rvát vlasy, že to ve své „splendid isolation“ nechali kompletně v rukou ODS. Jak bude kompromis vypadat, dost naznačuje důležitý návrh hospodářského výboru Senátu. V krátkosti:

  • Sazba 15 procent by zůstala.
  • Základní sleva na dani by zvýšila z 24840 jen na 27840 korun.
  • Obce a kraje by se upokojily navýšením rozpočtového určení daní. Nyní je to krajům 8,92 procenta a obcím 23,58 procenta z vyjmenovaných daní. Nově by to bylo 9,82 procenta a 25,18 procenta.

Kdo to zaplatí? To nikdo přesně neví, ale už se našel první obětní beránek. Bez překvapení to jsou kuřáci. V návrhu je zvýšení sazeb často i více než dvojnásobné, a nevyhýbá se už ani zahřívanému tabáku, který byl dosud daněn mírněji. Podražení krabičky až o desetikorunu by mohlo přinést rozpočtu až 4,5 miliardy. Jistě zbystří i akademičtí ekonomové. Nepochybně se jedná i o zajímavý ekonomický pokus na lidech, kterého se žádný normální hospodář bez dobrých podkladových studií jen tak nedopouští, a sice: Jak velký musí být cenový skok, aby lidé masivně přestali kouřit a inkaso daně tak místo zvýšení zvýšení vykázalo snížení? Uvidíme.

Ať to dopadne jakkoliv, už nyní je bohužel jisté, že Senát svou hvězdnou hodinu, kdy mohl celé republice ukázat, že dokáže na rozdíl od sněmovny vymyslet smysluplné daně, příliš nezvládá. Ani politicky, ani ekonomicky.

Zeman ještě z boje o Evropský soud pro lidská práva zcela nevypadl

Na vládu míří průběžný stav jednoho velmi prestižního výběrového řízení na místo u Evropského soudu pro lidská práva, protože ke konci října vyprší mandát Aleše Pejchala. Už prosáklo, že nejvíce bodů získal Pavel Simon, ad hoc soudce ESLP. Ale to není celá story. Zajímavý je především osud nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, kterému stále ještě zbývá jistá naděje.

Ve vládním dokumentu se s úlevou píše, že tentokrát bylo z čeho vybírat:
  • „Nynější výběrové řízení, na rozdíl od toho minulého, které proběhlo na přelomu let 2011a 2012 a při němž vyvstaly problémy s nalezením tří kvalitních kandidátů požadovaných ze strany ESLP pro sestavení kandidátní listiny, ukázalo  dostatek kvalitních uchazečů o kandidaturu, a to jak z hlediska profesních zkušeností nebo znalosti systému Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tak z hlediska jazykové vybavenosti. Prvních pět uchazečů (kandidáti a náhradníci) se ukázali jako velmi vyrovnaní z hlediska odborných znalostí a předpokladů.“

Jako první trojice se seřadili: Pavel Simon, Kateřina Šimáčková a Tomáš Langášek. Ale to není tentokrát vše:

  • „Komise dále rozhodla, že uchazeči, kteří se počtem hlasů umístili na následujících dvou místech, budou zvoleni prvním a druhým náhradníkem.“
Do Rady Evropy se tak pošle jméno i prvního náhradníka Pavla Zemana a druhého Jiřího Kmece. Může to být tedy ještě velmi zajímavé.

A zajímavé budou jistě i důsledky, protože někteří kandidáti mohou odcházet z poměrně vysokých a politicky ožehavých pozic. Speciálně u některých členů výběrové komise by bylo jistě zajímavé zjistit, jak volili a zda to nebylo i v souladu s přáním politických patronů, kteří by některé osoby rádi vykopli někam nahoru a daleko. Komise se skládala ze jmen: Marie Benešová, Milada Tomková, Petr Angyalossy, Michal Mazanec, Anita Grmelová, Vít A. Schorm, Stanislav Křeček, Monika Novotná, Jan Kuklík.

Základní hra je jasná: Pokud Pavel Zeman se přeci jen prosmýkne do Evropy, vládě Andreje Babiše se otevírá cesta k mimořádně důležitému mocenskému postu. Pokud by to byla Šimáčková, připravme se na další justiční hru pana prezidenta.

Pohřeb centrálního registru oznámení

Centrální registr oznámení byla velmi důležitá a efektivní veřejná služba. U politiků a dalších exponovaných zaměstnanců státu jste se mohli podívat na majetková přiznání. Prosté porovnání vstupního a výstupního, případně průběžného formuláře tak účinně redukovalo možnost osobního obohacení neslučitelného s funkcí.

Jenže to je od půlky listopadu pryč. Ač už předtím se myslelo na ochranu některých osobních údajů a starší oznámení nebyla přístupná, nyní je to nepřístupné celé. Musíte individuálně žádat o přístup a čekat na přístupová hesla až 30 dní. Podstoupil jsem to, nyní mi přišla obálka, ale je to vždy jen k vyjmenované osobě na půl roku. Účinnou a včasnou veřejnou kontrolu mnoha rotujících vysokých politiků a vysokých funkcionářů to zcela destruuje.

Nejsmutnější je, že současný stav velmi pravděpodobně ani nebyl záměrem, jen jde o tradiční neschopnost státní byrokracie. Připomeňme si, proč se fungující registr celý měnil: Komunální politici si přes Senát stěžovali, že nikdo nechce v obcích kandidovat, když má před sousedy dělat majetkový striptýz do registru. Nezpochybňovali tedy přístup veřejnosti k majetkovému přiznání ministrů, ale starostů obcí.

Avšak co se nestalo: Ústavní soud shledal protiústavnost v Pl. ÚS 38/17 a dovodil, že to celé je špatně, když zpochybnil celou otevřenost registru:
  • „Protiústavnost shledal Ústavní soud výhradně v neanonymním a zcela nediferencovaném elektronickém zpřístupnění majetkových oznámení u všech „politiků“, nikoliv v rozsahu poskytovaných informací.“
A že do konce roku to má stát napravit. Že to není hvězdný text ÚS, to naznačuje i množství disentů, které se diví, proč Ústavní soud šel mnohem dál, než chtěli senátoři/starostové obcí. Nejlépe údiv vůči bránění státu v úsilí být transparentní sepsala do závěrečné otázky svého disentu Milada Tomková:
  • „Pokud chtějí být představitelé státu transparentní právě tím způsobem, který členové parlamentu vtělili do napadeného zákona a vláda v řízení před Ústavním soudem vehementně hájila, má jim v tom Ústavní soud v rámci systému dělby moci vůbec bránit?“ (a připodepsali se Pavel Rychetský a Kateřina Šimáčková).

Stát několik měsíců nedělal nic, dokud si k tomu své neřekl i Nejvyšší správní soud v 9 As 173/2020 – 32. A pak centrální registr reálně pohřbil. Individuální žádost o každé jméno s 30denní lhůtou na zaslání specializovaného přístupového kódu totiž nic jiného než pohřeb není. Paradoxně se tak tím i stírá požadavek justice na odstupňování jednotlivých funkcionářů dle závažnosti jejich politického angažmá.

Patnáctí v čerpání eurofondů

Pro všechno haló kolem nového Fondu obnovy bychom neměli zapomínat na tradiční evropské fondy. Na vládu jde zpráva o rizicích europrogramů do roku 2020. Je to o to důležitější, že se blížíme ke konci období, respektive k začátku tří let pro dočerpávání.

Tak zmíním jen to nejdůležitější, co bylo jasné k počátku listopadu tohoto roku:

  • „Ve srovnání čerpání členských států EU byla Česká republika ke konci září 2020 na 15. místě, čímž předstihla v žebříčku země jako Německo, Belgie či Nizozemsko. Toto srovnání bere v potaz reálně proplácené prostředky jednotlivým zemím ze strany Evropské komise (EK). Vychází z něj, že již byla ze strany EK proplacena více než polovina alokace. Doposud nejlepšího umístění v tomto srovnání dosáhla Česká republika v květnu a v červenci 2020, kdy byla na 13. pozici.“

Asi je zbytečné zde vše podrobně vypisovat, ta zpráva je obsáhlá a zasluhovala by podrobné rozebrání v médiích. Tak jen v bodech:

  1. Koronavirus dost výrazně změnil mnohé fondy a možnosti čerpání.

  2. Mezi riziky se zmiňují hodně MASky: „Nestabilita a neznalost procesu hodnocení a výběru projektů ze strany místních akčních skupin“.

  3. Snad se konečně zlepšují dvě ostudy „Vykazování dat o komunálních odpadech“ a „Pokrytí ČR vysokorychlostním přístupem k internetu“.

  4. K 30. 6. 2021 by se mělo dle požadavků státu dosáhnout 65 % a ke konci roku 72 % celkových alokací programů.

A graf, jak to nyní vlastně s čerpáním vypadá.

Komentář Mirka Mejtského: Místo migračních kvót raději body

V předminulém newsletteru jsem informoval o důležitých změnách kvót pro ekonomickou migraci na různých zastupitelských úřadech po světě. Mirek Mejtský, partner z Petyovský & Partners, připojuje komentář:

Kvóty byly do českého migračního systému zavedeny od 1. září 2019 v souvislosti s novelou zákona o pobytu cizinců. Jedná se o kvóty (tedy maximální počty) na určité typy žádostí podávaných na ambasádách ČR v zahraničí, kdy na mnoha ambasádách panoval neutěšený stav související s výrazným převisem poptávky po termínech nad jejich nabídkou (např. ambasáda ČR na Ukrajině, v Rusku, Indii, Vietnamu atp.) – tento stav ze strany cizinců (a jejich zaměstnavatelů) znamenal, že se celý proces relokace výrazně prodloužil (než je žádost podána, tak se vlastně z pohledu relokace nemůže nic stát) a zároveň tento stav zakládal podhoubí pro korupci a kupčení s termíny.

Problémem je (bylo), že pokud se cizinec chce přestěhovat do ČR, zpravidla musí podat svou žádost na ambasádě ČR v zahraničí což na exponovaných ambasádách prostě nebylo možné. Situací se zabýval v rámci žaloby i Nejvyšší správní soud, který dal stěžovatelům za pravdu.

Jednalo se již o několikátý rozsudek a proto přišlo MZV a MVČR se systémem kvót, který je aplikován na těch nejexponovanějších ambasádách/ambasádách s malou kapacitou, aby bylo možné odmítnout potenciální žadatele na které již není kapacita a tito neměli možnost se soudit a spor vyhrát.

Kvóty na jednotlivých ambasádách byly nastaveny s přihlédnutím k počtu podaných žádostí v roce 2018, tudíž pouze reflektují kapacitu dané ambasády a nedávají ČR možnost si vybrat jaký cizinec k nám přijede – jedná se o zastaralý a překonaný migrační systém.

Trendem vyspělých ekonomik (např. Kanada, USA, Austrálie, Velká Británie atp.) v rámci migrační politiky jsou tzv. bodové systémy, kdy potenciálnímu žadateli je přiřazeno skóre na základě jeho znalostí, zkušeností, ale třeba i věku a možnosti začlenění do společnosti a pokud je skóre žadatele vyšší než určitá hranice, žadatel má možnost o pobytový titul žádat (nebo případně pobytový titul získá). Takový systém by republice umožnil pružně reagovat na potřeby ekonomiky (např. bodově zvýhodňovat nedostatkové profese v daném období, čímž by žadatelé se zkušenostmi z těchto oborů měli možnost žádost podat před zaměstnanci, kterých máme v ČR dostatek).

Toto je směr, kterým bychom se měli ubírat, abychom z migrace do ČR udělali pozitivní jev a maximalizovali jeho užitek.

Komentáře

Krize připomněla, že v politice potřebujeme i pozitivní program, říká Salomon.
S šéfem České spořitelny o tom, jak zvládnout dluhy, i o tom, proč je tak důležité investovat do vzdělání.
(Rozhovor doporučuji i proto, že bankéř v něm popisuje, jak reálně tu budou fungovat peníze z Fondu obnovy a "trojnožky" s Národním rozvojovým fondem, o čemž se prakticky vůbec nedebatuje.)

Může být špatné říkat o Babišovi pravdu? Ano, jste-li předsedou Ústavního soudu Pavel Rychetský si měl ostré vyjádření k premiérovi odpustit.
Nezávislost nestojí jen na odvaze postavit se mocným, ale také na schopnosti v pravý čas mlčet.

Aby stoupl veřejný dluh k HDP za tři roky o polovinu? To je raketový růst, říká Mora.
S viceguvernérem České národní banky o zadlužování i o tom, kdy přijde ten správný čas na přijetí eura.
(Další po mém soudu informačně hutný rozhovor. Pro fanoušky měnové politiky silné odmítnutí převodu účetního zisku státnímu rozpočtu. Pro ostatní podrobný průvodce zvyšování státního dluhu a co to znamená.)

Soutěž pro jednoho kandidáta vyhrál Mlsna. Jak ale proměnit celý antimonopolní úřad?
Nový předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna avizuje razantní reformu. Zda navrhuje tu nejlepší cestu, o tom by se měla strhnout velká debata.

"V každé zemi Evropské unie je přijímání státního rozpočtu na příští rok tím nejdůležitějším zákonem roku – zákonodárci tím dávají svolení exekutivě jak utratit daně občanů. Pokud by si vláda mohla utrácet, jak se ji zlíbí, odporovalo by to zásadám demokratického právního státu a balancu jednotlivých mocí v zemi. Dosud tato úvaha byla tak akorát dobrá do úvodu ekonomických a právních učebnic, protože nic takového by si žádný normální parlament od vlády nenechal líbit. Ale to neznáte Česko."
Schvalování rozpočtu v České banánové republice.

Co číst

Jak podpořit newsletter

Konec newsletteru. A pro vás tradiční možnosti:

Doporučuji zvolit kombo.

A těším se příští týden.

David Klimeš

 

Twitter
Facebook
Instagram
Website
Email
LinkedIn
Copyright © 2020 David Klimeš, All rights reserved.


Chcete změnit zasílání newsletteru?
Můžete ho změnit nebo zrušit.

Email Marketing Powered by Mailchimp