Superkritické vyvlastnění

Jedna z nejtěžších misí vicepremiéra Karla Havlíčka je dotáhnout do nějakého přijatelného finále předvolební populistickou kauzu ukradeného lithia za „dva tisíce miliard“.

Už v listopadu jsem zde jako první informoval, že ministerstvo průmyslu připravilo nové rozlišení nerostů na kritické a superkritické (lithium, zlato či uran), které budou mít zvláštní ochranu státu.

Tím to vypadalo jako ukončené a zbytek měl jít na bedra ČEZ, které bude roky dělat pokusy s lithiem, aby pak z toho nic kloudného nebylo.

Nicméně nerostný nacionalismus zjevně musí být větší, v zákulisí tlačí i komunisté, aby nějak voličům odůvodnili podporu vládě miliardáře. Takže vznikl pozoruhodný dokument „Návrh dalšího postupu státu při prosazování zájmů státu při ochraně a využívání ložisek nerostných surovin České republiky“, který mám k dispozici.

Většina materiálu se týká ta výrazného zbyrokratizování těžby, že se na to v Česku skoro každý vybodne. Ale velké finále má být nově hrozba vyvlastnění, který kdysi v horním zákoně byl, ale pro obecnou nepřijatelnost byl vyškrtnut. „Surovinovou politikou a stát má na její realizaci zájem, a to včetně těžby ložisek superkritických a kritických nerostů. Je tak namístě uvažovat o zahájení diskuze o navrácení možnosti vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva, byť v omezené míře (např. pouze pro dobývání ložisek superkritických nerostů), pro těžbu vyhrazených nerostů,“ navrhuje dokument.

Naprosto nepokrytě se v dokumentu píše, že bez vyvlastnění nelze soukromníka efektivně vydírat v nakládání s licencí, kterou mu stát předtím legálně svěřil. „Dopad neexistence institutu vyvlastnění v horním právu nelze kvantifikovat, protože se jedná o krajní řešení, které i v minulosti nebylo téměř využíváno, ale působilo jako motivace k dohodě mezi stranami s rozdílnými zájmy. Nemožnost provést vyvlastnění z důvodu potřeby přístupu k ložisku státu nastavilo situaci, kdy o tom, zda se těžba povolí, rozhoduje majitel pozemku a ten, komu ložisko patří (tedy stát), nemá žádný nástroj, jak využití svého majetku prosadit.“

Takové má vláda nyní představy o právním státu ve 21. století.

Otcové u porodů a paragrafů

Nejvyšší správní soud pod vedením Filipa Dienstbiera zrušil a vrátil zpět Městskému soud v Praze rozsudek, kterým smetl mimořádné ministerské opatření, jež vyústilo do odmítnutí přítomnosti otců u porodu během koronavirové krize.

Krize už je (alespoň na chvíli) za námi, otcové už zase jsou u porodů, ale spor je meritem hodně důležitý – do jakých práv a jak může stát v krizi vlastně zasáhnout?

Městský soud v Praze v březnu nejprve odmítl návrh na zrušení mimořádného opatření, kterým ministerstvo zdravotnictví kvůli koronavirové krizi zakázalo přítomnost doprovodu u porodů. Příležitost mlčet tehdy propásl ombudsman Stanislav Křeček, který rozumoval, že otec u porodu není lidské právo, ale možnost.

Nyní oběma institucím Dienstbier vysvětlil, že by měly ubrat. „Nejvyšší správní soud si je vědom skutečnosti, že o návrhu stěžovatelů městský soud rozhodoval v době vyhlášení nouzového stavu a tedy za nestandardních podmínek. I v takové situaci je třeba dbát na to, aby byla v soudních řízeních chráněna práva účastníků a v maximální míře zachováno jejich právo na spravedlivý proces, zejména pak je třeba chránit práva účastníků řízení v situaci, kdy tvrdí zásah do některého z ústavně zaručených práv a svobod tak, jako ve zde souzené věci (právo na soukromý a rodinný život). V takovém případě je nutné, aby soud volil šetrný výklad hmotněprávních i procesních norem ve snaze zabránit odepření spravedlnosti.“

Při novém posuzování se městský soud už musí rozsudkem NSS řídit.

Důvěřuj a obmyšleného neprověřuj

Na Slovensku to měl na starosti minulý rok poslanec Smeru Maroš Kondrót, někdejší spolupracovník Andreje Babiše z Petrimexu. Navrhoval výrazné snížení sankcí sankcí za neuvedení údajů v tamním registru skutečných vlastníků. Nakonec neuspěl.

V Česku to jde přes ministerský aparát. Do českého práva musíme zahrnout evropskou legislativu proti praní špinavých peněz AML, což na ministerstvu spravedlnosti v gesci ANO vzali jako dobrou příležitost se jednou pro vždy vypořádat s problémy Andreje Babiše, který chce být zároveň politik, podnikatel a u toho tankovat ve velkém dotace.

Ač ten zákon už schválila i vláda, v médiích bohužel proběhl jen přes pár varovných slov protikorupčních organizací. Rozhodně nebylo řečeno vše – ač to má být o evidenci skutečných majitelů, ve skutečnosti to vypadá jako habilitace protiunijně zaměřeného relativistického filozofa o nejasné povaze reálnosti vlastnictví. Touha nově interpretovat svěřenské fondy tak, aby obmyšlený byl majitelem jen tohoto právního vehiklu, ale už ne toho, co je v něm, je zjevná.

Podle mého laického názoru se jako klíčový ukáže § 5 a především kouzelná věta: „Platí, že každá osoba ve vrcholném vedení korporace je jejím skutečným majitelem, nelze-li žádného skutečného majitele určit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po evidující osobě rozumně požadovat.“

Pan Zbyněk Průša bude brzy velmi bohatý, i když bude mít neustále neodbytný pocit, že mu vůbec nic nepatří...

Kredit Creditasu pro Soukupa

V dubnu prolétla médií zpráva, že Číňané ze skupiny CITIC uplatnili opci v jedné z nejdůležitějších mediálních agentur v zemi Médea a mají většinu. Všeobecně se to interpretovalo jako jako definitivní začátek konce Jaromíra Soukupa.

Jenže to není tak jednoduché. Za prvé Číňané v Médee na spoustu věcí potřebují tři čtvrtiny hlasů, takže se musí se Soukupem dohodnout. A ten už v minulosti prokázal, že se hned tak nevzdává.

Ještě podstatnější jsou peníze, které polyká ve velkém jeho prodělečné televizní impérium.

I zde Soukup ukázal, že se zatím nevzdává. Už v lednu jsem zde informoval o tom, jak velkým věřitelům se Soukupem docházela trpělivost a například u firmy IMP ČSOB dokonce stáhla celý úvěrový rámec.

Právě na firmě IMP je ale nyní vidět, že alespoň s některými věřiteli se Soukup nakonec dohodl. Zatímco na IMP byla ještě v prosinci zástava pro ČSOB za 51,6 milionu, nyní je věřitelem banka Creditas s notně navýšeným rámcem na 310 milionů.

Minimálně miliardář Pavel Hubáček tak věří, že Soukupovo letadlo může ještě chvíli letět bez zřícení.

Pozlacená Zlatá ulička

Prezident Miloš Zeman si vždy rád v Novém Boru zaskočil vyfouknout před fotografy nějaké to sklo ve sklárně Egermann. V galerii Egermann podnikatele Roberta Uksy se také v roce 2017 sbíraly podpisy na opětovnou kandidaturu na Pražský hrad.

A nyní je na návštěvě na Pražském hradě zase pan Uksa. Hrad si objednal od společnosti Egermann Trade „Zhotovení skleněného stolního nádobí a doplňků pro reprezentační účely“ za až 847 tisíc korun. Na Hradě se ovšem nebude jen jíst ze skla. V lednu Hrad prodloužil s panem Uksou nájemní smlouvu ve Zlaté uličce až do roku 2023. A nyní v květnu k tomu přirazil i koncesionářskou smlouvu na zajištění prodeje vstupenek. „Komisionáři náleží za každou prodanou vstupenku odměna ve výši 10,- Kč (slovy: deset korun českých) bez DPH.“

Halíře dělají talíře...

Pražské tři miliony na umělou inteligenci

Minulý rok vznikla hodně ambiciózní iniciativa prg.ai, která chce do pěti let udělat z Prahy centrum umělé inteligence. AV ČR, ČVUT a Univerzita Karlova v ní spojily síly s Magistrátem hlavního města Prahy. Iniciativu podporují i významné soukromé společnosti jako Avast, IBM, Seznam.cz či Škoda Auto.

A nyní dostala akce po všech možný přemetech i slušnou podporu od magistrátu. „Předmětem této smlouvy je poskytnutí finančních prostředků formou neinvestiční účelové individuální dotace poskytovatelem z rozpočtu hl. m. Prahy v celkové výši 3.000.000 Kč (slovy tři miliony komu českých) příjemci na zajištění rozvoje spolku prg.ai, z. s. a další projekty v období 1. 1.-31. 12. 2020.“

Pokud nebude cílem nahrazení všech novinářů roboty, pak říkám: důležitá iniciativa a správná podpora.

Komentáře: Czexit, poučení z krizového vývoje a ucpané penězovody

Babiš dokonal czexit. Snad se někdy do Evropské unie vrátíme

Poučení z krizového vývoje - po prázdninách si už ekonomické omyly nesmíme dovolit

V Praze se objevil politik schopný porazit Andreje Babiše. A zase odjel

Není důležité číslo schodku, ale aby pomoc byla konečně u lidí

A teď budete platit!

Tady vždy nabízím k podpoře nějakou podle mě důležitou neziskovku či projekt.

V koronavirové krizi společnost EDUin odvedla skvělou práci při podpoře vzdělávání v extrémních podmínkách. Patří ji za to dík. A taky dar.

Přihlaste si odběr newsletteru.
Čtěte, doporučujte, pište mi tipy a polemiky. 
Starší vydání v archivu.

Tak zase za týden!