Superkritické vyvlastnění
Jedna z nejtěžších misí vicepremiéra Karla Havlíčka je dotáhnout do nějakého přijatelného finále předvolební populistickou kauzu ukradeného lithia za „dva tisíce miliard“.
Už v listopadu jsem zde jako první informoval, že ministerstvo průmyslu připravilo nové rozlišení nerostů na kritické a superkritické (lithium, zlato či uran), které budou mít zvláštní ochranu státu.
Tím to vypadalo jako ukončené a zbytek měl jít na bedra ČEZ, které bude roky dělat pokusy s lithiem, aby pak z toho nic kloudného nebylo.
Nicméně nerostný nacionalismus zjevně musí být větší, v zákulisí tlačí i komunisté, aby nějak voličům odůvodnili podporu vládě miliardáře. Takže vznikl pozoruhodný dokument „Návrh dalšího postupu státu při prosazování zájmů státu při ochraně a využívání ložisek nerostných surovin České republiky“, který mám k dispozici.
Většina materiálu se týká ta výrazného zbyrokratizování těžby, že se na to v Česku skoro každý vybodne. Ale velké finále má být nově hrozba vyvlastnění, který kdysi v horním zákoně byl, ale pro obecnou nepřijatelnost byl vyškrtnut. „Surovinovou politikou a stát má na její realizaci zájem, a to včetně těžby ložisek superkritických a kritických nerostů. Je tak namístě uvažovat o zahájení diskuze o navrácení možnosti vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva, byť v omezené míře (např. pouze pro dobývání ložisek superkritických nerostů), pro těžbu vyhrazených nerostů,“ navrhuje dokument.
Naprosto nepokrytě se v dokumentu píše, že bez vyvlastnění nelze soukromníka efektivně vydírat v nakládání s licencí, kterou mu stát předtím legálně svěřil. „Dopad neexistence institutu vyvlastnění v horním právu nelze kvantifikovat, protože se jedná o krajní řešení, které i v minulosti nebylo téměř využíváno, ale působilo jako motivace k dohodě mezi stranami s rozdílnými zájmy. Nemožnost provést vyvlastnění z důvodu potřeby přístupu k ložisku státu nastavilo situaci, kdy o tom, zda se těžba povolí, rozhoduje majitel pozemku a ten, komu ložisko patří (tedy stát), nemá žádný nástroj, jak využití svého majetku prosadit.“
Takové má vláda nyní představy o právním státu ve 21. století.
|