Copy
Otevřete si email v prohlížeči.

Hypotékoví ministři pod příliš bohatým premiérem

Jednou z posledních jistot v rozvalené české politice bylo, že když premiér podrazí svého ministra, tak ten se urazí a okamžitě odejde a uvolní místo nástupci. I to však už není pravda.

Ministr dopravy Vladimír Kremlík byl dost potupně odvolán, nakonec nedostane ani místo náměstka a není tak sebemenší důvod na ministerstvu setrvávat. Přesto pan Kremlík zvolil nezvyklou cestu, že si nechal zaslat výpověď a jako emeritní ministr bude ještě nějakou chvíli bloudit chodbami úřadu.

Trochu se vše vysvětluje tím, že si tak zajistil ještě dva velmi slušné platy. A tady je třeba se kouknout do centrálního registru oznámení pro vysvětlení. Pan Kremlík minulý rok přiznal dvě hypotéky celkem za 2,5 milionu, takže každá koruna se po nešťastné spolupráci s Babišem hodí.

Otázka je, zda za pár měsíců nebude jiný emeritní ministr přesluhovat zase. Nový superministr Karel Havlíček má také dvě hypotéky a za více než čtyři milióny.

A ta náchylnost k ministerským platům může být i jinde v kabinetě. Vicepremiér Jan Hamáček má hypotéky za 1,5 milionu, k tomu ještě půjčku a úvěr. Ministr Tomáš Petříček půjčku skoro za milion, Jana Maláčová hypoteční úvěr za milion. Dokonce najdeme ve vládě i „spotřebák“ - má ho ministryně Klára Dostálová za půl milionu.

Naopak premiér, který celý tento ansámbl řídí, má úplně opačné problémy. Přiznává, že kdesi porůznu má pohledávky za 86 milionů (snad ne u samotných ministrů) a spoustu peněz na účtě. A aby toho nebylo málo, Agrofert, který samozřejmě naprosto nijak neovládá a nijak mu nepomáhá, mu ještě posílá 90 milionů, k tomu desítky miliónů švýcarská banka a pak ještě nějaké drobné – rozuměj miliony – z dalších zdrojů.

Zatímco ministři se moří s hypotékami, premiér neví, kam investovat. Takže volí zlato (švýcarský fond ZKB Gold ETF), lichtenštejnský fond Claves SP Opportunities Fund či lucemburský Threadneedle - European Smaller Companies, protože jak známo, premiér má pro malé a střední podnikání mimořádnou slabost. Co je asi nejzajímavější, Babiš, který mohutně investuje i do zdravotnictví, má i akcie medicínského Novartisu, který má pobočku i v Česku a nabízí zde své služby, například fakultním nemocnicím, které ovládá ministerstvo zdravotnictví vedené Babišovým ANO.

Střet zájmů je prostě v případě Babiše asi úplně všude. Možná je tedy přeci jen lepší být tím hypotékovým ministrem na odchodu...

Paušál za všechny prachy

Je pozoruhodné, jak málo kritiky vzbuzuje plán ministerstva financí na zavedení paušálu pro malé živnostníky. Z mého pohledu tím stát vlastně jen přiznává, jak mizerně a s jakou byrokracií se tu dá danit, takže zcela nesystémově pro výběrovou skupinu zřizuje paušální platbu vytvářející jen další schod v systému.

Druhá kritika může být pragmatická: Kolik podnikatelů s ročním příjmem do miliónu se asi do systému přihlásí? Mnoho živnotníků už nyní neplatí žádnou daň z příjmu, naopak dostává bonus. O ten by nyní přišli a platili jednotný paušální odvod zhruba 5500 korun ročně na daň z příjmů a zdravotní a sociální.

V této chvíli je dobré se podívat do důvodové zprávy k paušálu, která právě teď koluje mezi ministerstvy, než se dostane na vládu. Podnikatelů s příjmem do milionu je asi 400 tisíc. Ale v důvodové zprávě se píše: „Bylo odhadnuto, že se do systému zapojí cca 140 tisíc poplatníků.“

Takže ani polovina možného počtu? A to je podle mě ještě mimořádně optimistické, ono to nakonec bude hodně pod sto tisíc.

Proč? Tak se podívejme, jak složité například bude do paušálu vstupovat a vystupovat. Respektive jak snadno z paušálu vypadnete. Místo aby existoval motivující pevný paušál (když už to musí být) a pak případně nějaké dodanění a ošetření bonusů, tak nic z toho není a neustále budete zkoumat, zda jste nevypadli ze systému.

 

Poř.

SKUTEČNOST

KONEC 

PAUŠÁLNÍHO REŽIMU

K JAKÉMU OKAMŽIKU

PAUŠÁLNÍ DAŇ

0

nenastane žádná z níže uvedených skutečností

NE

k žádnému

ANO

1

příjmy podle § 7 ZDP převyšující 1 000 000 Kč

ANO

ke konci zdaňovacího období

NE

2

plátce DPH

ANO

ke konci zdaňovacího období

NE

3

společník v. o. s. nebo komplementář k. s.

ANO

ke konci zdaňovacího období

NE

4

rozhodnutí o úpadku a neukončení řízení do konce zdaňovacího období

ANO

ke konci zdaňovacího období

ANO

5

dobrovolné vystoupení a neporuší jinou podmínku

ANO

ke konci zdaňovacího období

ANO

6

přestane být OSVČ, na které se vtahují české předpisy upravující veřejná pojistná

 

6a

- úmrtí

ANO

ke konci měsíce, ve kterém nastala tato skutečnost

NE

6b

- ukončení činnosti

ANO

ke konci měsíce, ve kterém nastala tato skutečnost

NE

6c

- přerušení činnosti

ANO

ke konci měsíce, ve kterém nastala tato skutečnost

ANO, pokud do konce lhůty pro přiznání znovuzahájí

6d

- zahraniční účast na pojistném

ANO

ke konci měsíce, ve kterém nastala tato skutečnost

NE

7

dlouhodobý pobyt v cizině při současném neplacení pojistného na veřejné zdravotní pojištění

ANO

ke konci měsíce, ve kterém nastala tato skutečnost

NE

8

přesun daňového rezidentství a ukončení výkonu samostatné činnosti na území ČR

ANO

ke konci měsíce, ve kterém nastala tato skutečnost

NE

9

příjmy podle § 6

NE

k žádnému

NE

10

příjmy podle § 8, 9 nebo 10 převyšující 15 000 Kč

NE

k žádnému

NE

 

 

A to ještě není vše. Novinka si samozřejmě vyžádá i náklady. „Celkový dopad přijetí navrhovaného zákona činí -0,3 mld. Kč ročně na úrovni veřejných rozpočtů.“ Obcím, krajům a pojišťovnám nejspíše nikdo nic sanovat nebude.

Zato bude třeba nakoupit spoutu nového IT pro těch pár paušálníků. Na 150 milionů přijde úprava informačních systémů Finanční správy České republiky, 50 – 100 milionů na úpravu informačního systému Správy sociálního zabezpečení. Odhad nákladů zdravotních pojišťoven je v řádu desítek miliónů. Tedy přes čtvrt miliardy kvůli tomu, aby se od nižších desítek tisíc živnostníků vybralo po pěti tisících?

Jestli někdo bude spokojen se svým paušálem v Česku, tak to budou nejspíše IT firmy. Malí živnostníci určitě ne.

Čtyřmiliardový Křetínský

V Energetickém a průmyslovém holdingu se zase jednou hýbá se základním kapitálem. Daniel Křetínský se rozhodl na lednové valné hromědě posílit společnost skoro půlmiliardovou injekcí a zarovnat základní kapitál na čtyři miliardy. Nabídka je směřována do dvou vehiklů, přes které Křetínský holding ovládá – EP Invest a EP Invest II.

Uvidíme časem, jaký bude záměr – zda je to jen odložení peněz, je zase jednou čas na nákupy nebo proti úvěrování už bylo třeba lépe firmu vyztužit. Každopádně na účtu 0002088317/5800 J&T banky se do dvou měsíců sejde zajímavá suma.

Policie bude odšroubovávat značky aut

Na vládu přijde také novela zákona o policii. Dopravákům se nelíbí, že jim proklouzne spousta řidičů s nezaplacením, takže chtějí přísnější pravomoce.

„V případě neuhrazení pokuty na místě kontroly je navrhováno oprávnění zadržet tabulky registrační značky vozidla nebo použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Důvodem předložení návrhu je dlouhodobě nedostatečná vymahatelnost pravomocně uložených pokut, která má negativní dopad i na bezpečnost silničního provozu.“

Když tedy bude přicházet policista k autu se šroubovákem, tak to je už konečná, protože auto bez registrační značky nemůže na českých silnicích jezdit.

Je ale velká otázka, zda toho policisté nechtějí trochu moc. Reálně by to bylo tak, že pokud hned nezaplatíte na místě policistovi, tak vytáhne šroubovák a jde na značky. Takové možnosti svévole u příslušníků jsme se ale přeci kdysi přesně chtěli vyhnout.

Nepřesvědčivá je i argumentace, jak málo úspěšná je policie ve vymáhání pokut: „Pokud není tato určená částka zaplacena (vymahatelnost se pohybuje cca kolem 70 – 90 %), je provozovateli vozidla uložena pokuta, která je obtížně vymahatelná, zejména u zahraničních provozovatelů (vymahatelnost uložených pokut se pohybuje odhadem mezi 20 – 50 %), v řadě případů (především u cizinců) není pokuta uložena vůbec, neboť mezitím dojde k prekluzi přestupku. S vymáháním do zahraničí jsou spojeny i vyšší náklady.“ K tomu, aby se pokuty lépe vymáhaly ale není cesta jen přes odebrání značek. Pokud se vybre jen pětina pokut, tak to opravdu je zakopaný pes jinde. Jsou i přeci i jiné možnosti – například čím dál úspěšnější na Západě je automatické snímání řidičů a automatické zasílání - i cizincům - do zahraniční automaticky generovaného dopisu s detailní fotografií, kde není co rozporovat. Uposlechnutí a zaplacení těchto výzev je vysoké, je to klasický nudge z behaviorální ekonomie.

To v Česku ovšem nemáme, kamerové měření raději používáme na překročení rychlosti na zúžené D1 o deset kilometrů v hodině.

Zpřísnění pravidel je tedy jistě možné, ale mělo by jít přes efektivní pobídky a případné zadržení dokladů, rozhodně ne přes větší styk policistů s cashem a šroubováky.

Marek Nespala vlevo dole

Jeden z nejnechutnějších procesů poslední doby stále nekončí. Bitva o článek „Hitler je gentleman“, o němž už nikdo nepochybuje, že neexistuje, se přesouvá k odvolacímu soudu. A právník prezidenta Marek Nespala vyšperkoval kauzu výrokem, že soud musí dále probíhat, aby vnučka Ferdinanda Peroutky Terezie Kaslová musela zaplatit více peněz a bylo tak docíleno „výchovného efektu“, že prezident se nežaluje, i když uráží a lže.

To vše už víme. Nebylo ale známo, že bezskrupulózní obhajoba pana prezidenta se panu Nespalovi i velmi vyplácí. Své kontrakty s Hradem rozšířil v lednu o smlouvu s Lesní správou Lány za 1,8 milionu.

A je to vlastně symbolické. Smlouvu uzavírají advokát, který hájí lhajícího prezidenta, a za druhou stranu je podepsán Miloš Balák obviněný z manipulace se státními zakázkami.

Oba podpisy vlevo dole.

Mor na Svenssona

Těšil jsem se na zveřejnění protokolů z klíčového jednání bankovní rady České národní banky, která se rozhodla před šesti lety pro kurzový závazek.

Překvapilo mě ale, co z toho je dnes údajně překvapivé. Že jazýčkem na vahách byl Mojmír Hampl, který nakonec v listopadu změnil dres, to snad věděla celá Praha. Že hlasování bylo těsné, také. Rozhodně ničemu nesvědčí, když po letech zpochybňujeme názorovou konzistenci radních či že to nebylo jednohlasné. Tak to prostě bývá, názory se mění a proto je jich lichý počet, aby vždy byla většina.

Takže zapadlo to nejzajímavější, co nám po těch letech mohou protokoly dát – jak vlastně o intervencích jednotliví radní uvažovali a jaké pro ně měli ekonomické argumenty.

Zdaleka nejzajímavější není listopadový protokol, ale už ten předchozí zářijový, kde se rozjel guvernér Miroslav Singer, hlavní advokát závazku, byť tehdy ještě v menšině, a rezolutně požadoval, aby se intervencím nedávaly žádné limity, ani kdyby jejich objem přesáhl roční HDP země: „Druhá poznámka se týká psychologické bariéry 100% HDP u intervencí. V praxi ji nepozoroval u těch bank, které intervence zkusily. Domnívá se, že za léta snižování a zvyšování sazeb pod či nad ECB už ČNB trhy přesvědčila, že přílišné psychologické bariéry nemá. Ale pokud by je bylo potřeba někde hledat, tak je to v naší elementární ochotě intervenovat. Pokud budou trhy s touto bariérou pracovat, tak budeme v budoucnu v mnohem horší situaci než na bariéře 100 % HDP při intervencích, které v realitě stejně nedosáhneme. Není si přitom úplně jist, zda naše komunikace občas nevede k tomu, že si trhy mohou myslet, že takovou bariéru máme.“ Sice jsme 100 procent nedosáhli, ale těch 70 procent HDP zase nebylo zas tak moc vzdálených...

Za ještě zajímavější poznámku ale považuji Singerův odpor ke Svenssonovi. Tady asi malé vysvětlení: Žijící klasik Lars Svensson rozpracoval možnosti intervencí při zachování kredibility měnové politiky (pak si vše vyzkoušel i v Riksbance jako viceguvernér) a v debatě 2013 jeho texty byly dost zmiňované, protože nešlo o to, zda spustit intervence, ale jaký cíl jim stanovit. Svensson rozpracovával dopočítávané přestřelování inflace a jiné záchytné body, nicméně – jak se nyní ukazuje – ranař Singer se nechtěl ničím v měnovém dobrodružství omezovat: „K obecné části stanoviska chce především zdůraznit svoji averzi vůči doporučením učiněným na základě Svenssonových rad. Shakespearovsky řečeno, „mor na Svenssonovy rody“. Domnívá se, že i malé náběhy ke Svenssonovým radám v podobě forward guidance, taperingu, nebo švýcarských čar v písku vedou k velkým pochybnostem o tom, zda je toto prakticky realizovatelný směr, jakým postupovat v měnové politice.“ Tak tohle snad Svenssonovi nikdo nikdy překládat nebude.

Z protokolů je také zajímavé, že Lubomír Lízal a další už v listopadu lomili rukama, že na intervence začíná být trochu pozdě, ale že lepší přesvědčit Hampla později než nikdy.

Je zajímavé, že po několika letech i sám Hampl prodělal reflexi a uznal v rozhovoru se mnou, že závazek mohl být dříve a dříve mohl skončit. A na toho Svenssona také došlo.

 

Máte u kurzového závazku nějakou podobnou reflexi jako u té zmiňované druhé zbytečné recese? Mohlo být něco jinak?

Ano a říkám to s odstupem času opakovaně: Myslím si, že jsme měli s kurzovým závazkem začít dříve. Ale je pravda, že nějaký čas zabrala debata, v jaké podobě se nakonec závazek bude realizovat.

 

Čistě technicky ale to případné zdržení bylo hodně i na vás, než jste se rozhodl přidat ke kolegům prosazujícím závazek.

To bohužel nemůžu komentovat. A říkám bohužel, protože to souvisí s tím druhým poučením. A to je maximální transparentnost. Jak dobře se nám nyní debatuje, když máme zveřejněné záznamy z jednání o úrokových sazbách včetně toho, jak kdo hlasoval!

Je to pak snadné pro nás a samozřejmě i pro vás, protože se lépe vyznáte v tom, co říkáme. Kdykoli jsme přidali na transparentnosti, nikdy se nám to, myslím, nevymstilo.

 

Takže lekce jedna: závazek mohl být dříve. Lekce dvě: větší transparentnost. Dá se vůbec říct, o kolik dřív mohl být závazek zaveden a co by to znamenalo?

Možná o kvartál, dva kvartály. S výhodou zpětného zrcátka se dá říct, že recese by tak mohla skončit o půl roku dříve. Nemohli jsme se jí vyhnout úplně, ale to vyhlazení asi mohlo být lepší.

 

Ještě jedna otázka, která mi vždy u závazku vrtala hlavou. V teoretické rovině se vždy jako váš vzor pro závazek zmiňoval článek ekonoma Larse Svenssona. On radil vedle oslabení kurzu přejít i na, zjednodušeně řečeno, přestřelování cenové hladiny, což by podle něj vedlo k rychlejšímu probuzení inflace. Nebyla chyba, že jste se tím neřídili přesně a inflace pak zůstávala navzdory oslabení koruny tak dlouho netečná?

Jen upozorním, že Svensson vůbec nebral v potaz kon­vergující ekonomiku. Nepředpokládal kurz, který má v bohatnoucí ekonomice tendenci se někam přirozeně posouvat.

Cenné na Svenssonovi je, že ukázal, že se k inflačnímu cíli dá vrátit za jakýchkoliv okolností. Je to jen otázka rozhodnutí. On k tomu ale specificky dodával i to, že co v inflaci "podstřelíte" pod cílem, musíte v nějaké chvíli vykompenzovat nad ním. A já za sebe říkám, že to už je změna režimu měnové politiky − to už není cílování inflace. Už bychom nesměřovali k nějakému bodu, ale cosi kompenzovali. To už by byla dramatická změna a já bych pro ni nebyl. Upřímně řečeno, už nyní je občas obtížné vysvětlit Čechům inflační cíl ve spotřebitelských cenách. A do toho vnést debatu o cenové hladině, což je ještě obtížnější pochopit, na to jsem asi přece jen trochu moc konzervativní.

Komentáře: Bydlení pro chudé, EU nejsou jen eurofondy a brzo na shledanou, Británie!


Když sebereme chudým bydlení, doplatíme na to všichni. Nikdo neumí tak dobře šetřit na špatném místě jako Česko. Nyní to mají odnést chudí v nuzném bydlení. Co na tom, že pozítří bude muset stát zaplatit dvojnásobek sumy, kterou dnes krátkozrace ušetří.

V EU nejsme kvůli eurofondům. Je selhání českých elit, že dokáží výhody členství odůvodňovat jen politicky, bezpečnostně či kulturně a když dojde na ekonomickou debatu, dokáží ukázat jen na cyklostezky z eurofondů.

Ne sbohem, jen na shledanou. Británie i unie se potřebují po rozvodu zase sblížit. Vystoupením Velké Británie končí emotivní fáze vztahů ostrovního království s kontinentem. Teď teprve přichází na řadu hledání racionální dohody, aby neoslabila ani Británie, ani unie.

A teď budete platit!

Tady vždy nabízím k podpoře nějakou podle mě důležitou neziskovku či projekt.

Už při požárech v Austrálii a dalších smutných příležitostech jsem tu prosil, abychom alespoň my byli štědří, když to nedokáže naše vláda. A už je to zase tady. Premiér nedokáže okamžitě pomoci - alespoň symbolicky - Číně stižené koronavirem, sami prý máme málo. Potom sice otočil, že zase prý nějak pomůžeme, ale kdo ví... 
V Česku zatím vyhlášené humanitární sbírky - co jsem se koukal - nejsou, ale když se přispěje například Českému červenému kříži, tak ty peníze tam nepochybně dříve či později doputují (a jako bonus každý příspěvek alespoň trochu snižuje i stud za vládu).

Přihlaste si odběr newsletteru, kdo ještě nemá. Děkuji za reakce, posílejte mi komentáře, reakce a tipy. A sdílejte.
A děkuji, že je vás už 600!

Tak zase za týden.
 

Twitter
Facebook
Instagram
Website
Email
LinkedIn
Copyright © 2020 David Klimeš, All rights reserved.


Chcete změnit zasílání newsletteru?
Můžete ho změnit nebo zrušit.

Email Marketing Powered by Mailchimp