Copy
Otevřete si email v prohlížeči.

Jak se lobbovalo o 150 miliard záruk

Nejvýznamnějším protikrizovým opatřením se po minulém týdnu nepochybně stává státní až 150 miliardová záruka za komerční úvěry, to znamená možnost napumpování až půlbilionu úvěrů do ochromených podniků.

Jeden by čekal, že o tak podstatném a drahém opatření bude velká politická, mediální a odborná debata plná expertíz a střetu ekonomů. Nebyla a není. Je přitom dosti neuvěřitelné, jak se nakonec prolobbovaly závěrečné parametry. Zde rekonstruuji dle svých zdrojů.

Ministryně financí se původně chtěla držet při zemi a vyjednávalo se o 50miliardových zárukách. Nakonec ustoupila, aby z toho nebyl jen další run na pomoc v nedostatečném objemu. Celkem rychle se našla i shoda na výraznější záruce za firmy s méně než 250 zaměstnanci (90procentní záruka oproti 80procentní pro větší firmy do 500 zaměstnanců).

Ale ministryně Schillerová se ani za nic nechtěla hnout ze základního parametru – portfoliovou záruku 25 procent bankám, tedy za kolik v tom stát „pojede“ a jak bude případně velká "Konsolidačka 2.0". Nižší podíl kromě nižšího rizika pro stát znamená i větší páku - dostali bychom se při těchto financích až na 600 miliard.

Jenže sněmovna řekla Schillerové ne. Samozřejmě tedy ne ona, ale především druhá část ANO: premiér Andrej Babiš (to je ten, jehož holding má obří úvěry u bank), konkurenční vicepremiér Karel Havlíček a samozřejmě hlavně banky, které tuší, že by se na účet státu dalo odmazat spousta ležáků.

Ve sněmovně se pak už jen událo tragikomické divadlo. Bez jakékoliv hlubší ekonomické debaty nastoupili k pultíku s pozoruhodně shodnými pozměňovacími návrhy poslanci různých stran. Že státní záruka má být vyšší, tlačil s úplně stejnými odstavci v důvodové zprávě předseda poslanců ODS Zbyněk Stanjura i poslanec ČSSD Roman Onderka – jeho návrh také nakonec prošel (záruka je 30 procent, Stanjura chtěl dokonce 33 procent).

Kdo si poslechl na plénu pana Onderku („Zaměstnanci potřebují podnikatele. Podnikatelé potřebují zaměstnance...“), pochopil, že formálně i stylisticky dobře napsaný pozměňovák nemůže být od tohoto zákonodárce. Taky že není.

Česká bankovní asociace rozjela velmi efektivní lobbing. Zástupci zašli za pánem sněmovny Jaroslavem Faltýnkem, ten jim to odkýval, ale nakázal jim sehnat podporu i v dalších klubech, aby on nebyl tak okatě proti Schillerové. Což lobbisté v dopisu vybraným poslancům celkem otevřeně o Faltýnkovi i přiznávají ("vyrozuměli jsme od něj, že ze strany MF stále panuje značný odpor k navýšení státní portfoliové záruky"). Vynikající se pak dokumentovaná reakce poslance ANO Jana Řehounka: „Text pozměňovacího návrhu jsme poskytli i panu poslanci Řehounkovi, jakkoli samozřejmě z jeho pohledu, pokud se nepodaří vytvořit širší názorovou koalici ve prospěch tohoto PN, bude obtížné s tímto návrhem aktivně pracovat vzhledem k jeho politické příslušnosti.“

Takže se rozjelo lobbování přes všechny významné ekonomické spojky do stran – oslovili se pánové Stanjura za ODS, Onderka za ČSSD, Kalousek za TOP 09, Martínek za Piráty, Dolejš za komunisty a další.

Výsledkem bylo, že jak Onderka, tak Stanjura navrhli úplně stejné odvodnění připravené ČBA. Debata následně veškerá žádná. Vytoužených 33 procent bankám neprošlo, ale 30 procent je pořád o dost lepší než 25 procent původně od Schillerové. 

Jakmile byla podpora přes „druhé strany“ sehnána, mohl Faltýnek se svou většinou konečně otevřeně zvednout ruku proti své vládě a prohlásit to za vůli napříč celou sněmovnou. Z klubu ANO proti Faltýnkem a bankami orchestrovanému návrhu, který ministryně financí striktně odmítala, hlasovali jen čtyři poslanci.

A takto se u nás rozhoduje o stovkách miliard – to není stav legislativní nouze, to je spíše stav intelektuální a zákonodárné nouze.

Korporátním dluhopisem ke světlým zítřkům

ČNB si prosadila sice dočasný, ale velmi volný režim nákupů na volném trhu. Vše se úspěšně schovalo pod strašení krizí a že to tak má prý i Evropská centrální banka. Stále nám tak nedochází, jak moc jsou parametry volné a co vše znamená odůvodnění: „Okruh subjektů se rozšiřuje na všechny subjekty působící na finančním trhu, tj. např. o pojišťovny, obchodníky s cennými papíry, investiční fondy a další subjekty podnikající na kapitálovém trhu.“

A teď o něčem (zdánlivě) úplně jiném: Přestože je zcela zamrzlý korporátní dluhopisový trh, v mnoha skupinách se chystají projekty, které se dají nakonec udají třeba nějakému novému nákupčímu na trhu. Probudil se mezitím už ale někdo menší, ovšem s velmi dobrými politickými konexemi. Skupina DRFG, za kterou stojí zeť ministryně financí Schillerové a sponzor ANO David Rusňák, vydala prospekt pro dluhopisový program „v maximální celkové jmenovité hodnotě vydaných a nesplacených dluhopisů 2.000.000.000 Kč“.
Prakticky u všech bodů se na závěr opakuje „Významnost rizikového faktoru: vysoká.“

Ale tak je to v krásném novém světě v pořádku...

Dlouhý zájmy

Co se muselo stát, to se stalo. Letitá hra prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého být verbálně proti vládě, ale vlastně být stále s vládou vyvrcholila výzvou k jeho odstoupení od tří viceprezidentů.

Vladimír Dlouhý reprezentuje významný svaz zaměstnavatelů od roku 2014 a ostré ataky na vládu kombinuje nakonec vždy s podporou záměrů kabinetu – nejvýraznější to bylo například u EET.

I v poslední době tomu nebylo jinak. Hospodářská komora dostala od Richarda Fuxy (více k jeho byznysu zde) 120 billboardů, na které se ostře vymezila vůči vládě v koronavirové krizi. Jenže protivládní vykřičníkové billboardy za okamžité otevření obchodů Dlouhý zkombinoval s vyjednáním vládní nominace na šéfa OECD. A ještě o tom nikomu v Hospodářské komoře neřekl.
Viceprezidenti Bořivoj Minář, Irena Bartoňová Pálková a Roman Pommer ho obratem vyzvali k rezignaci (byť tedy zrovna Pálková se paradoxně chystá sama kandidovat za ANO do krajských voleb).

Tak dlouho to pan prezident hrál na obě strany, až nakonec nebude mít možná nic – ani prezidentství komory, ani prezidentství OECD, ani vysněné „velké“ prezidentství.

Klaus nechce plat, stačí mu Valenta

Už několikrát jsem tu zmiňoval legislativní domácí umění pana poslance Václava Klause, který se snaží zákonnými ataky získat chybějící procenta pro své hnutí. Po návrhu na rušení ombudsmana či důchodovou asignaci přichází zlatý hřeb – odebrání platů zákonodárcům za celý půlrok.

Populismus nemůže být mírnější, protože s návrhem na vzdání se tří platů už přišel premiér Andrej Babiš, je tedy třeba přitlačit.

Opět se jedná o legislativní pozoruhodnost a opět se rezortní právníci v připomínkovém řízení baví na účet Trikolóry.

Právník ministerstva spravedlnosti se pokouší panu poslanci vysvětlit některé základní věci, jako je třeba nezávislost zákonodárce nebo princip Poslanecké sněmovny: „Konstatujeme, že lze považovat přinejmenším za sporné, zda lze považovat za přiměřenou regulaci, jež předpokládá, byť na časově ohraničené období, naprosté odejmutí platu za výkon poslaneckého mandátu. Konečně, podle důvodové zprávy k návrhu zákona má mít odejmutí platu poslancům v druhém pololetí roku 2020 spojitost s předkladatelovým předpokladem, podle něhož by měla Poslanecká sněmovna zasedat toliko jednou za měsíc. S výhradou vědomí, že důvodová zpráva nemůže vyvolat předkladatelem uvažované skutečnosti, konstatujeme, že je podle čl. 34 odst. 1 Ústavy ČR zasedání Poslanecké sněmovny stálé.“

Právník ministerstva práce zase Klausovi připomíná, že pracovat zadarmo je návrat zákonodárné funkce do dob, kdy ve sněmu zasedaly privilegované vrstvy bez starosti o svůj příjem. „Historicky byl na našem území čestný výkon funkce spojen s vládou privilegovaných vrstev, které se na správě státu podílely za účelem hájení svých vlastních zájmů, typickým příkladem může být fungování stavovské monarchie. Příkladem z novější doby je pak bezplatný výkon funkce poslance v období socializmu, kdy se poskytovala toliko náhrada příjmu z pracovněprávního vztahu, který byl paralelně s výkonem funkce vykonáván. Vzhledem k tomu, že účelem moderního demokratického parlamentarismu je zajistit možnost aktivní politické reprezentace občanům bez ohledu na jejich majetkovou situaci, není pak odepření příjmu, který má, mimo jiné, za účel zabezpečit základní potřeby poslance či senátora a jeho rodiny na dobu šesti měsíců, s tímto účelem slučitelné.“

Možná už citovaný právník věděl, jak hezky se vylepšilo v poslední době financování Trikolóry: 21. dubna půl milionu zaslal senátor, hazardní podnikatel a většinový majitel Parlamentních listů Ivo Valenta - tak k čemu poslanecký plat...

Komentáře: Nereformované zdravotnictví, Babiš jako Kalousek a nouzový stav

Zdravotnictví je největší Babišovo selhání. Ani 53 miliard pomoci na tom nic nezmění

Ropa za méně než nic. Hledání hodnot v záporném světě začíná být čím dál zoufalejší

Babiš slibuje bilion, v reálu to ale vypadá, jako by finance řídil spořivý Kalousek

Nouzový stav není od toho, aby se státu snáze nakupovalo

A teď budete platit!

Tady vždy nabízím k podpoře nějakou podle mě důležitou neziskovku či projekt.

Poslechněte si některý z benefičních koncertů a přispějte na péči o seniory.

Přihlaste si odběr newsletteru.
Čtěte, doporučujte a posílejte mi tipy, co vám přijde podstatné. Občas se někdo ptá na něco staršího, tak zde v archivu.
Díky!

Twitter
Facebook
Instagram
Website
Email
LinkedIn
Copyright © 2020 David Klimeš, All rights reserved.


Chcete změnit zasílání newsletteru?
Můžete ho změnit nebo zrušit.

Email Marketing Powered by Mailchimp